Recenze: Strážci Galaxie Vol. 2

Banda exotů, kteří jen tak mimochodem zachraňují galaxii, se opět vrací na plátna kin. Jednička je zatraceně sympatická a mnou oblíbená záležitost – proto jsem šel na projekci plný očekávání a zároveň obav. Dokáže se dvojka prvnímu dílu vyrovnat?

(Viděno v: 3D, titulky)

 

Jednička Strážců byl trošku podivný pokus, kterému moc lidí nevěřilo. Doteď si vzpomínám na diskuze, které kolovaly Internetovými diskuzemi po oznámení filmové adaptace Strážců Galaxie – komiksu, ve kterém jen tak mimochodem vystupuje ukecaný strom, a ještě ukecanější mýval, který s uspokojením kosí své nepřátele samopalem. Jo, šílená premisa. I já se obával, že to bude jednoduše moc přitažené za vlasy. Nakonec se z toho ale vyklubal hit. Osobně bych mohl jedničku sledovat stále dokola. Měla sice tupoučký příběh a bídného záporáka, celé to ale tak nějak fungovalo, mělo to vtip, švih a nezapomenutelný soundtrack. Ihned po premiéře bylo samozřejmě jasné, že nás čeká dvojka, na které režisér a nadšenec James Gunn začal okamžitě pracovat. A teď jsme se konečně dočkali. Stojí to ale stále za to?

Asi takhle. Strážci Galaxie Vol. 2 je jednoduše zábavný sequel, který má v podstatě všechny propriety svého předchůdce, které se snaží podat ještě šíleněji, rozmáchleji a barvitěji. V porovnáním s tímto filmem vychází jednička ještě jako velmi smysluplná a přízemní záležitost. To se může zdát jako dobrá zpráva, nese s sebou ale jedno velké ALE, ke kterému se ještě v průběhu recenze blíže vyjádřím.

Co je od začátku filmu jasné je fakt, že humor tu stále je a funguje. Úvodní intro je srovnatelné s jedničkou – akční, zábavné, roztančené, přesně ve stylu, v jakém byste od této značky očekávali. Postavy také stále fungují. Nyní už jsou si dobře známy, takže se přirozeně rozvíjejí vztahy mezi nimi – a tomuto se věnuje podstatná část filmu. Pokud byla minulost postav v minulé části pouze naznačena, nyní tvoří takřka ústřední motiv. To dává prostor pro přirozené prohlubování postav. Jen mi přišlo trošku divné, že si zničehonic musí léčit své mindráky všechny postavy zároveň. Ale budiž. Je alespoň zábava se na to dívat? Odpověď není tak úplně jednoduchá. Chápu snahu tvůrců udělat film emocionálnější, odhalit vnitřní rozpory postav. A že je zde takových emocionálních scén habaděj. Občas jsem měl ale pocit, že se některé z nich míjely původně zamýšleným účinkem. Pár jich ale funguje dobře. Nejspíše jich bylo prostě příliš a tvůrci si ukrojili příliš velké sousto.

Postavy jsou tu ale stále fajn. Jejich handrkování je vtipné, prostředí je rozmanité a akce nabývá opravdu šílených rozměrů. Problém ale vidím v tom, že je to také neobyčejně roztříštěné. Film se mi z většiny stopáže zdál jako sled víceméně volně propojených epizodek, zajímavých skečů a akčních vsuvek, které však dohromady postrádají hnací motor, který by posouval zápletku vpřed. Nejvíce bolestný je střed filmu, kdy jsem měl pěkně dlouhou dobu opravdu pocit, že příběh nikam nesměřuje. Postavy chodí po přepálených (leč detailních a nápaditých) prostředích, občas prohodí nějakou hlášku, proberou bolístku z minulosti, a tak stále dokola. Příběh se v těchto epizodkách vyloženě utápí. Jednička měla v tomto alespoň jasněji vymezenou dějovou linii, která v každém okamžiku přiřazovala postavám jasný set cílů. Dvojka je v tomto smyslu mnohem volnější, což mně osobně nebylo moc po chuti.

Dobře, zápletka moc netáhne. Co dál? Akce? Ta je parádní. Barevná, šílená, přehnaná, neuvěřitelná, nereálná, over-the-top… další přízviska si domyslete sami. Nicméně je přesně taková, jakou bych zde čekal. A osobně si myslím, že si momentálně žádná jiná značka z Marvelu takovou míru šílenosti nemůže dovolit. Toto je vyloženě charakteristický rys Strážců, a já jsem rád, že se v něm nepolevuje. Ačkoliv mám zároveň menší obavu – co se stane až se světy Strážců a Avengers propojí. Vím, že jsou součástí jednoho univerza, nicméně prozatím fungovaly jejich „světy“ odděleně, s vlastní estetikou a pravidly. Takový Kapitán Amerika figuroval ve špionážním prostředí, ve světě, kde každá rána bolí, a kde se vše drží tak nějak při zemi. A teď jsou tu Strážci Galaxie, kteří skáčou 10 metrů do dálky, dostávají těžce po hubě a jen se tomu zasmějí, svět, který má do jisté míry rysy grotesky. Půjde vůbec takové světy propojit, aniž by se musela obětovat jejich jedinečná estetika? Netuším. A doufám, že Marvel přijde s nějakým dobrým způsobem, jak tyto značky efektivně vyvážit.

Strážci Galaxie Vol. 2 – hlavní postavy

Hlavní postavy pěkně pospolu. V prostředím barevném jako omalovánky – výrazná stylizace ke Strážcům ale už jednoduše patří.

Dále jsou tu postavy. Důležitá složka každého filmu – a zde funguje naprosto bez problémů. Hlavní skupinku aktérů je těžké si nezamilovat. Chris Pratt je v roli Star-lorda stále hýří charismatem. Ale nutno říct, že si vedlejší postavy často kradou pozornost pro sebe. Například Drax v podání Dave Bautisty je ještě větší týpek než minule, který odříkává jednu hlášku za druhou. Mýval Rocket (Bradley Cooper) je také zase skvělou studnicí vtipů. A pak je tu Groot. Mluvící strom, který neustále opakuje jen větu „Já jsem Groot“, stihl ukradnout srdce mnoha fanoušků již napoprvé. Nyní se však naprosto obrací jeho role. Už to není mručivý, rozložitý, silný a ochranitelský charakter jako minule. Je to jednoduše dítě. Trošku natvrdlé, umazlené, ale také snadno rozezlené. S touto změnou se mění celá dynamika týmu Strážců a jejich chování vůči Grootovi, kterého nyní musí vychovávat, ochraňovat jej. Zajímavá změna, která navíc značně prospěje mechandisingu. Figurky malého Groota se budou nepochybně velmi dobře prodávat. Z celého týmu tak opět stojí trošku opodál postava Gamory (Zoe Saldana). Je sice fajn, dozvíme se o ní zase něco více, ale stále nedostává tolik prostoru jako ostatní postavy a na žebříčku oblíbenosti tak zůstává stále velmi nízko. Škoda.

I další obsazení je povedené. Vrací se postava Yondu (Michael Rooker), která má zde mnohem prominentnější roli. A skvěle sem padne. Dále se seznamujeme s Mantis (Pom Klementieff) – mimozemšťankou s tykadélky, která dokáže vycítit emoce ostatních postav. To samozřejmě vede k četným narážkám a running gagům. Podobné péče se dočká i postava Nebuly (Karen Gillian), Gamořiny sestry, která dostává více prostoru. Další obsazení bych nerad spoileroval – někteří jedinci byli vyzrazeni již v trailerech, někteří však byli pro mě velkým překvapením. Jejich výkonům se nedá vážně moc co vytknout, jak jsem již zmínil, v tomto problémy film nemá.

A nemá problém ani po stránce humoru. Strážci Galaxie Vol. 2 jdou s humorem ještě dál – stávají se takřka groteskou, parodií. Neustále jsou zde narážky na popkulturu, vytváří se další running gagy, která se opakují celý film a neustále se k nim zpětně odkazuje. Kino se smálo. Osobně mi však připadalo, že se v tomto smyslu film trošku moc tlačí na pilu – z každé druhé scény se snaží za každou scénu vymáčknout vtípek, ať už povedený či vyloženě trapný. Chybí tomu trošku timing. Ale není to nic tak otřesného, rozhodně mě to nijak neotravovalo. Odlehčenou náladu Strážců patří k hlavním důvodům, proč mám tuto značku rád, navzdory dalším mezerám a nedostatkům, které má.

Dalším důležitým aspektem Strážců je ikonický soundtrack, sestávající z parádních vypalovaček 80. let. I ten zde zůstává. Opět pestrý výběr chytlavých písní. Už jen úvodní song Mr. Blue Sky od Elecronic Light Orchestra v kombinaci s vtipnou sekvencí dokáže perfektně naladit na ujetý a odlehčený styl filmu.

Tak nakonec to zní docela dobře, ne? Záleží na Vás, jak se k tomu postavíte, v čem tkví vaše preference. Strážci Galaxie Vol. 2 dělají ve spoustě aspektech krok vpřed – je to efektnější, akčnější, více nabito vtipem, jak se na sequel sluší a patří. Zároveň ale dělá úkroky nazpět – příběh je rozmělněn různými odbočkami a ve výsledku měl na mě mnohem menší dopad. Něco mi v tom jednoduše chybělo. Velikášství se zde moc nevyplatilo – ačkoliv to má zdánlivě vše potřebné, nemá to tu správnou jiskru. Nadšení jako u jedničky se už podruhé nedostavilo. Proto je mé hodnocení asi nižší, než byste očekávali – nicméně plně vyjadřuje můj výsledný rozpačitý dojem, kdy jsem se sice tak nějak bavil, ale jednoduše jsem čekal víc.

PS: 3D se mi kupodivu docela líbilo, některé scény jsou pro to jako dělané.

 

Verdikt:

Čistokrevný sequel, který s sebou přináší veškeré klady i zápory tomuto pojmu vlastní. Je to větší, akčnější, rozmanitější, odvázanější a na oko dražší. Ale také příběhově rozmělněné, epizodické, nesoustředěné, překombinované. Okouzlení se podruhé nekoná, nicméně stále se jedná o nadmíru zábavný nadstandard, který má jednoduše tu smůlu, že jsem se namlsal jedničky a našponoval své očekávání příliš vysoko. Neohromí to, neurazí to, zabaví to. Ale pokud bych si měl vybrat co si pustit znovu, raději zvolím x-krát viděný, o třídu lepší první díl.

Hodnocení: 6/10

Líbí se ti tento článek? Dej mu like! 0
Aby mohl vecnykritik.cz fungovat, je nutno zaplatit aspoň hosting. Můžeš si tedy vypnout adblock a podpořit tento projekt?

Žádný komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*