Recenze: Příchozí (2016)

Příchozí – další film Denise Villeneuvea a poměrně unikátní sci-fi honosící se nominacemi na Oscara mimo jiné také na film roku. Co tedy na tomto sci-fi snímku vlastně je tak ohromně zajímavého?

Denis Villeneuve je v kurzu. Nedávno mu bylo svěřeno pokračování Blade Runnera a Duny. Nutno říct, že právem. Roku 2015 vyšel jeho film Sicario: Nájemný vrah – atmosférický a uvěřitelný thriller, u něhož jsem během předpremiéry jen nevěřícně koukal. A Příchozí (v originále Arrival) působí vlastně velmi podobně jako menší zjevení. Villeneuve si prostě umí podat okoukané žánry vždy trošku jinak – tak trochu přízemně, uvěřitelně, ale taky velmi podmanivým stylem. A pokud mluvím u uvěřitelnosti u sci-fi s emzákama, musíte asi trochu tušit, že je tady prostě něco divného.

Příchozí totiž v první řadě naprosto zavrhuje jakékoliv manýry moderních sci-fi blockbusterů, které při invazi mimozemšťanů na Zemi chrlí hromady CGI efektů, exploze, a jeden trik za druhým (jojo, Den nezávislosti je dobrý příklad). Pokud byste s takovým očekáváním šli na Příchozí, asi budete hodně zklamaní – na druhou stranu však dostanete skvělou protihodnotu ve formě poutavého příběhu, který stojí za zamyšlení.

Hlavní postavou je profesorka lingvistiky Louise (Amy Adams), skrz kterou můžeme být svědky ohromné události – přistání dvanácti mimozemských objektů všude po světě. Film si už od začátku výborně buduje hodně mrazivou a uvěřitelnou atmosféru, která Vás rychle vtáhne do děje. Louise je jakožto přední lingvistka kontaktována armádou, aby napomohla navázat kontakt s mimozemskou rasou a zjistila odpovědi na základní otázku – Kdo jste a jaké máte na Zemi úmysly? Při této snaze spolupracuje i s fyzikem Ianem Donnellym (Jeremy Renner), který představuje další důležitou postavu v příběhu.

Arrival - first encounter scene

Poměrně stroze vypadající mimozemská loď dodává svou tajemností na atmosféře.

Už upoutávky na tento film zdatně mlžily o čem film skutečně je, a podobně tak činí i film. Vůbec zde nenajdete nějaké úžasné triky či vizuální orgie – vše je naopak poměrně strohé. Mimozemská loď je jen pouhý kus otesaného kamene, a samotní mimozemšťani nejsou po většinu filmu tak úplně vidět. Tento fakt však velmi přidává atmosféře. Každé setkání s mimozemským druhem (a především to první) je napínavé a skvěle vygradované např. pomocí zvuku, ze kterého mnohdy naskakuje husí kůže. Být hlavními postavami, tak okamžitě zdrhám. Skutečné pohnutky mimozemšťanů jsou navíc plně odhaleny až na konci snímku, takže jsem byl v konstantním napětí, co vlastně s hlavními postavami a celkově lidmi zamýšlí.

Film nabízí velké množství zajímavých filozofických otázek, nad kterými může divák zauvažovat – ostatně děj se ke konci trošku proplete a odbočí kapku nečekaným směrem k zajímavé pointě, kterou bych nerad vyzradil. Můžu ale říct, že je zajímavé, nakolik se film vyhýbá žánrovým klišé a jakým způsobem se svým tématem pracuje, neboť v konečném důsledku není tento film ani tak o mimozemšťanech – ti slouží jen jako „hybatel“ děje. Více pozornosti se věnuje především lidem, jejich smýšlení a povaze obecně.

Ačkoliv je však film myšlenkově bohatý, příběhově už není tak důmyslný a hluboký, jak se postupně snaží reprezentovat. Jasně, ze začátku zamotá hlavu, ale v konečném důsledku, když si dáte celou zápletku dohromady, je vlastně docela jednoduchá a plytká – ve svých komplexních filozofických úvahách totiž nikdy nezajde příliš daleko a dané motivy nijak soustavně nerozvíjí po celý film (ne, opravdu nechci spoilerovat). Myslím, že jako synopse na papíře může tento film vypadat docela bídně. Tady jde však právě o to provedení, které celý příběh vyzdvihuje na úplně jiný level.

Arrival - landscapes

Řada scén vypadá fakt famózně – Villeneuve prostě umí vytvořit moc pěkné obrázky.

Tak prvně – herecké výkony jsou bravurní. Amy Adams i Jeremy Renner odvádí solidní práci. Ve filmu není přebytek postav, ale tihle dva to bez problémů utáhnou i sami. Zadruhé – režijní vedení a kamera jsou taky opravdu skvělé. V tomto případě je nominace na Oscara za režii oprávněná. Villeneuve dokáže i z obyčejných scén (třeba jen rozhovor) vymáčknout spoustu emocí, i když se vlastně moc neděje. U sledování jsem měl prostě pocit, že kamerou stál člověk, který ví, co dělá. Do třetice bych pochválil soundtrack a ozvučení, které svým stylem k filmu hodně sedí – je to minimalistické, skoupé na nějaká ohromující orchestrální čísla, ale také neobyčejně funkční. Jóhann Jóhannsson  svou hudbou opět výborně doplňuje obraz, podobně jako v Sicariu. Harmonie pro ouška. Rovněž zvukové efekty se Vám zaryjí pod kůži a navodí tu správnou atmosféru. Po řemeslné stránce je to prostě dle mého tip-ťop.

Proč teda rovnou nenapálím filmu maximální známku? Protože ač je to kvalitní film, má jisté mezery právě ve zmiňovaném příběhu, který se ze začátku tváří více komplexně než nakonec ve skutečnosti je. Navíc je zde velká řada zajímavých motivů nedotažena do konce. Ostatně jsem sám rozpolcen v tom, jestli byl film skutečně o mimozemšťanech či o lidech – dle mého spíše o lidech, neboť emzákům se vlastně v závěru tolik prostoru nedostávalo a i jejich dějová linka není tak úplně dotažena. Nejsem si tedy ve výsledku ani jistý, zdali bych chtěl k tomuto snímku pokračování. Nakousl sice spoustu zajímavých věcí, které bych chtěl ještě dopovědět, ale na druhou stranu svůj hlavní argument tak nějak odreprezentoval a nepřijde mi (vzhledem k jeho stylu a podání) vhodné na něj nějak nabalovat další děj – v jednoduchosti je síla.

Příchozí je tak v konečném důsledku kvalitně natočené sci-fi s nezvyklým podáním, které dle mého stojí za pozornost už jen proto, že dokáže s na první pohled vyčerpaným žánrem (a zápletkou) pracovat a rozvíjet je do trošku jiných směrů. Je strašně osvěžující vidět film, který se s takovým nápadem zdatně vyhýbá zařazení do obyčejné akční popcornové zábavy. Není to sice dle mého tak úplně film roku, nicméně i tak si zaslouží své místo na výsluní, popřípadě nějaké to ocenění – minimálně za režii, herecké výkony či zvuk.

 

Verdikt:

Příchozí je nezvyklé, komorní a myšlenkově bohaté sci-fi, které rozvíjí poměrně banální a otřepanou zápletku (přistání UFO na Zemi) trošku jiným směrem, než jsme zvyklí z trikových blockbusterů. Herecké výkony, režie, kamera i zvuk jsou zde na špičkové úrovni a dokáží z poměrně banální zápletky vymáčknout opravdu maximum. Jen je škoda, že nebyla řada zajímavých motivů dotažena do konce. Film si tak zůstává poměrně otevřený a divák má možnost nad jeho skutečným smyslem popřemýšlet. Rozhodně je to ale jeden z nejkvalitnějších filmů r. 2016 a i přes své mezery stojí za pozornost.

Hodnocení: 8/10

Líbí se ti tento článek? Sdílej ho s přáteli!
Aby mohl vecnykritik.cz fungovat, je nutno zaplatit aspoň hosting. Můžeš si tedy vypnout adblock a podpořit tento projekt?

1 komentář

  1. Jan 23.4.2017 (14:43)

    Zase raz veeeelmi precenovany film. Najpodstatnejsiu vec – sposob dekodovania komunikacie mimozemstanov – opisali v troch vetach. Natahovanie scen, trapne dialogy, umele vztahy, silena atmosfera, absurdne situacie … a k tomu hlavna herecka, ktora sa vacsinu casu tvari ako nepricetna, komanduje vsetkych naokolo a oni sa nechaju.
    Za mna 1/10. Ubohy film.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*