RECENZE: Masaryk (2017) – vyhypované epesní nic

O Masarykovi jste asi slyšeli. A teď myslím film, za takové dutohlavce vás zase nemám. Už z názvu prvotřídní festivalový materiál útočící na křehkou čecháčskou vlasteneckou dušičku. Vyhypován do na české poměry nebeských výšin, avšak s mnohými kritikami. Jak to vlastně s tím Masarykem je?

Hele, já české kinematografii fakt fandím. Sice jsme se za poslední roky dočkali fakt dosti srágor, které si velké plátno ani nezaslouží, ale stejně těm našim filmařům, klukům (a holkám?) ušatým fandím. Ono to někdy vyjít vždycky musí, a jak už mnoho filmů zvládlo předvést, ono to s trochou snahy vždycky jde. Jen tak z paměti vyštrachám Kobry a užovky, Ztraceni v Mnichově, popřípadě seriálovou Pustinu či Mamon. U těchto počinů se fakt nemusíte stydět za to, že jste Češi. Skvělé filmy i seriály, které se sice drží trošku při zemi (ono tady ty high fantasy prostě moc nejdou), ale dokáží i tak spoustu říct.

A teď tu máme film o Masarykovi. Tedy, o tom druhém, Janovi, ne Tomášovi. I tak – skvělé české téma, které každému našinci pěkně zazvoní v uších. Parádní matroš pro festivaly i pro investory. Po tomto musel Státní fond kinematografie jít jak slepice po flusu. Ostatně hodnota tohoto filmu je jasná – dokážu si jasně představit, že se to bude ve velkém pouštět na školách v rámci dějepisu. I když… ono to s tou historickou exaktností asi tak horké nebude.

Tak či tak, Masaryk vypadá jednoduše světácky. To zase jo. V tomto ohledu dokážu plně pochopit nějaká ta místní ocenění, protože jde vidět, že za kamerou i před ní stálo mnoho talentovaných lidí, kteří věděli co dělají. O to více bolí výsledek. Obrazově je to totiž docela paráda. Bohužel se zase nejspíše tak trochu kašlalo na vývoj. Scénář je jednoduše trošku slabší. V tom filmu je všechno a nic. Jako by si někdo odškrtával povinné položky, které do toho filmu jednoduše chce procpat, aniž by promyslel, jestli tam vůbec sedí. Dostáváme tak srdceryvné a rádoby emocionální sekvence, hororovou vsuvku, ilegální zápasy, rozpustilé taneční scény z kabaretů (Velký Gatsby?) apod. Každá z nich je vlastně natočena dobře, ale žádná z nich nemá jakýkoliv dopad, žádnou relevanci v příběhu. A jsou zde tedy jen a jednoduše proto, protože takový typ scény tvůrci chtěli evidentně do filmu dostat. I když tam nemají žádnou funkci. A tak máme hlavní dějovou linku rozmělněnou v této koláži různých dobových výjevů, které jsou na pohled fajn, ale dohromady vůbec nedrží při sobě – vývoj postav či nějaký dopad na příběh je v nich nulový.

Hlavní postava není navíc příliš sympatická, aby se s ní dokázal divák nějak více ztotožnit, natož aby s ní doopravdy cítil. A pak vychází ty rádoby emocionální scény kapku vniveč. Tvůrci se sice snaží Masaryka trošku okořenit a dělají z něj lva salónů a feťáka (Vlk z Wall Street?), ale i tak se jim nedaří učinit hlavní charakter ztotožnitelným. Stejně tak příběh je tak nějak rozplizlý. Autoři se snaží o postupné dávkování děje skrze flashbacky – pěkný pokus, ale opět je to jen finesa, která nijak zvláště neprospívá tempu filmu či plynulosti jeho vyprávění, spíše naopak. Ta snaha tvůrců učinit toto téma zajímavé a sexy i pro zahraniční publikum je velmi zjevná. Ostatně většina filmu je v angličtině. Což až tak nevadí, napomáhá to výslednému dojmu, když se také velká část děje odehrává mimo Čechy.

Je to vlastně docela škoda, že je ten film ve výsledku tolik rozporuplný. Pěkně to vypadá a dokonce to i pěkně zní. Soundtrack je chvílemi hodně silný, ačkoliv se nemůžu zbavit plíživého podezření, že i tady se nechali tvůrci silně inspirovat trendy. Jedna ze znělek filmu, která zazní i v upoutávce, zní tak trošku jako jedna ze skladeb filmu Příchozí (Arrival). Ostatně přesvědčte se sami: poslechněte si řekněme prvních 30 sekund z filmu Příchozí zde. A pak se zaposlouchejte do hudby v traileru na Masaryka zde. Sami mi napište, zdali Vám to připadá podobné, nebo jestli mám jen myšky.

Nicméně i přes zjevné četné inspirace musím celkově vizuál a hudbu filmu pochválit. Je to rozhodně krok tím správným směrem. České filmy, a hlavně ty fakt špatné (kterých je většina dle mého) jdou poznat už od pohledu. Masaryk však vypadá dobře. O to víc mě mrzí, že se talent tvůrců vyplýtval na tolik plytký příběh. Bohužel, i tak vážné a důležité historické téma jako jsou okolnosti uzavření Mnichovské dohody nestačilo k tomu, aby vznikl zajímavý a poutavý film. Ty scénáře nám tu jednoduše dělají stále velký, zdánlivě nepřekonatelný problém.

 

Verdikt:

Masaryk je bohužel jen a pouze materiálem pro České lvy. Ambiciózní, s velikášským národním tématem, skvělým obsazením a na tuzemské poměry skvělou vizuální stránkou. V ostatních ohledech ale silně pokulhává. Snaží se do sebe nacpat všechno a ve výsledku nedělá vlastně nic pořádně. Předkládá sic historicky podložený ale fragmentovaně podaný příběh s postavami, se kterými lze jen stěží sympatizovat. Navíc dává bůhvíproč důraz na úplně bezvýznamné momenty jen pro jejich efektnost. Masaryk na mě sice dokázal často docela dost zapůsobit (což se počítá), nicméně je to ve výsledku stále jen přijatelný průměr. Se zavřeným okem.

Hodnocení: 5/10

 

 

Líbí se ti tento článek? Sdílej ho s přáteli!
Aby mohl vecnykritik.cz fungovat, je nutno zaplatit aspoň hosting. Můžeš si tedy vypnout adblock a podpořit tento projekt?

Žádný komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*