Recenze: Ghost in the Shell (2017)

Fanoušci kultovního anime se konečně dočkali a můžou na filmových plátnech zhlédnout dlouho očekávanou hranou verzi. Vyplatilo se ale vůbec čekat?

Ani moc ne. Nový Ghost in the Shell sice není úplně průser, ale nadšením z něj také skákat nebudete. A pokud se adaptuje tak kultovní záležitost jako anime z r. 1995, není průměrný film rozhodně něco, co by se dalo považovat za dobrý výsledek. Přesto ve filmu probleskují jisté nezpochybnitelné kvality. Ty jsou však vyváženy pochybnými přešlapy ze strany tvůrců, kteří pravděpodobně sami nevěděli, zdali mají film pojmout jinak, nebo jestli se mají víceméně držet předlohy. Došlo tak k několika kompromisům, které ale ve výsledku vůbec nepřináší to, co v sobě měl originál – něco skutečně zajímavého, co by vás donutilo přemýšlet. Je trošku smutné, že anime film sloužil jako inspirace mnoha dalším filmům, jako je např. Matrix (který četné idee vyloženě vykrádá), ale přitom jeho přímá adaptace naprosto selhává ve své snaze jakýmkoliv způsobem zapůsobit.

Pojďme si celý problém rozebrat trošku podrobněji. Na film jsem šel s poměrně nízkým očekáváním, protože podobným projektům prostě nevěřím. Na druhou stranu naprosto chápu problematiku adaptací, kdy prostě a jednoduše nejde převést a komunikovat vše přesně tak, jak v původním díle. Příjemně tedy překvapuje docela zdařilý začátek, který se takřka úzkostlivě drží anime předlohy a přináší hraný opis ikonických scén. A funguje to docela dobře. Zpočátku. Na Scarlett Johansson se jako vždy pěkně kouká, a mužská část publika tak může opět obdivně čekovat její křivky. Nahotu tu ale oproti anime fakt nečekejte. Scarlett je věčně navlečena v jakémsi přiléhavém „oblečku“, který sice zvýrazňuje hereččinu postavu, ale zakrývá vše podstatné. V tomto ohledu se jedná o poměrně logický krok a kompromis, který bez problému kvituji. Bohužel už nemůžu úplně pochválit změny v charakteru hlavní postavy. Tvůrci ji udělali tak nějak slabší a emocionálnější ve snaze přiblížit ji divákovi. To ale dle mého moc nefunguje a tak trošku to celé vyznění filmu oslabuje. Je to ale tvůrčí rozhodnutí, které stále nepokládám za hlavní problém filmu.

Scarlett Johansson v hlavní roli Ghost in the Shell

Scarlett Johansson v hlavní roli. Svému předobrazu je vzhledem docela podobná, charakterově se však její postava výrazně liší.

Co se týče dalšího obsazení, vše je překvapivě OK. Postavu Batoua (parťák hlavní hrdinky) ztvárnil Pilou Asbæk, který se své role ujal skvěle a Batou tak stále zůstává charismatickou a sympatickou postavou. Čert vem mírné změny v jeho dějové lince, toto prostě vyšlo. Dalším fajn tahem je obsazení Takešiho Kitana do role vedoucího Sekce 9, Aramakiho. Jen mě v jeho případě trošku rozhodila jazyková odlišnost. Všechny postavy k totiž mluví anglicky, jediný Aramaki (Kitano) mele japonsky. Chápu, že se děj odehrává v Japonsku a že by Kitanova snaha mluvit anglicky vypadala směšně. Taky chápu, že postavy ve fikčním světě filmu ve skutečnosti (implicitně) mluví stejnou řečí. Nechápu ale, proč alespoň nemohly ostatní postavy alespoň na chvíli s Aramakim mluvit japonsky. Strašně mě vytrhávalo, když Scarlett něco řekne Kitanovi anglicky, ten ji odpoví japonsky, ona odvětí zase anglicky… Nešlo to v rámci zachování uvěřitelnosti vyřešit trošku elegantněji?

Záporák je vcelku fajn. Je ztvárněn Michaelem Pittem a je to docela sympoš. Nakonec ale plní úplně rozdílnou funkci než v anime. A to vlastně do takové míry, že je v podstatě úplně odlišnou postavou. Rozhodně jsem si k němu ale nevybudoval nějaký větší respekt, a jeho počínání tak nějak vyšumí do prázdna. Což je ostatně tak nějak problém celého filmu. Pompézně to začne, načrtne se bohatý fikční svět plný tajemství, ale přitom se v něm odehrává na kost osekaná zápletka, která je co nejvíce zjednodušena, aby nedejbože nezatížila citlivé hlavičky mas, které jdou zčeknout jenom další sci-fi blockbuster. To je strašná škoda. Anime mi neobyčejně zamotalo hlavu, kdy jsem si na Internetu ještě hledal, co se vlastně stalo. Doteď můžete najít četné diskuze ohledně konce, který byl řádný mind-fuck. Nový film je příběhově zjednodušen příběhově pořádně pozměněn, takže to vše vyznívá neuvěřitelně plytce, obyčejně, a vlastně je to tak pěkně hollywoodsky sluníčkové. Kdo uvidí tento film před anime si musí klepat na čelo, proč je celá tato značka tak protěžovaná a chválena. Nedivím se jim. Originál měl mrazivou atmosféru a přímo vybízel k opakovanému zhlédnutí k pochopení komplexního příběhu. U adaptace toto nečekejte.

Anime film tak dle mého stavěl především na třech pilířích, které ho vyzvedly nad všechnu ostatní konkurenci – na parádním vizuálu, výrazné hudbě a především na hluboké, myšlenkově bohaté zápletce. Ze všech třech pilířů se však povedlo zachovat ten vizuál. Tvůrci si se zobrazením cyberpunkové budoucnosti docela vyhráli. Svět je to opravdu zajímavý a poutavý. Efekty jsou celkem fajn a i když je jich někdy až moc, nijak mi nekazily zážitek. V tomto ohledu fakt dobrá práce. Větší problém je s ozvučením. Těšil jsem se na ikonickou hlavní znělku, která v anime zazní ihned v intru. Ve filmu jsem se jí však dočkal až při titulcích. Nechápu proč se tvůrci rozhodli tolik ikonické znělky vynechat a nahradit je zaměnitelným elektronickým „bzučením“, které scénám nedodává žádnou přidanou hodnotu. Po většinu filmu je ticho, že byste slyšeli cikády cvrkat, a prohrabování se v popcornu se tak stává v kinosále nejznatelnějším ruchem. Člověk si chce nahrábnout hrst popcornu a má u toho pocit, jako by řezal dříví a vyrušoval lidi ještě ve vedlejším sále. Proboha pusťte tam občas nějakou hudbu! Její absence filmu strašně ubrala na atmosféře. A atmosféra je součástí třetího a snad nejdůležitějšího pilíře, příběhu. Ten je tvůrci totálně ohlodaný na kost, což je docela vtipné když si uvědomíte, že je film o cca 25 minut delší než anime. Hlavní postava je podstatně emocionálnější, více se tu řeší její minulost, řeší se tu otázky lidské identity, ale tvůrci stejně neměli koule na to, aby přicházeli s nějakými složitějšími otázkami a myšlenkami jako anime. Vše je tu před divákem pěkně nalajnováno, nikdy Vás nenapadne nad něčím hlouběji uvažovat. A to ani nad koncem, který je oproti anime totálně zpackaný a celé vyznění příběhu posílá někam. Film odsunuje složité vládní konspirace na vedlejší kolej a více cílí na vyobrazení světa a hlavní hrdinky. Což jsou sice také důležité aspekty originálu, avšak byly spíše pozadím pro něco mnohem většího. Zde však nějaká hlubší myšlenka chybí. Přitom je tu viditelná snaha o přiblížení se originálu – celá řada scén je opravdu doslova citována a natočena tak, aby co nejvěrněji kopírovala scény z anime. Několik povědomých scén je tak zasazeno do okleštěné zápletky, ve které postrádají svůj původní smysl.

Ghost in the Shell srovnání - anime vs. film

Film cituje anime docela okatě. Samotné vyznění je ale výrazně odlišné.

V tom je celý problém této adaptace – její rozpolcenost. Rozpolcenost mezi tím, jestli doslova citovat anime, nebo jestli se vydat cestou jednoduššího a trošku jinak podaného příběhu. Nakonec se přistupuje na oboje, občas se ukáže ikonická scéna, ta je vystřídána změnou v příběhu, na to je naplácnutý další povědomý moment, a tak dále a tak dále. Prostě aby se vlk nažral a ovce zůstala celá. Fanoušci si užijí povědomé momenty a přitom to pochopí i největší bezmozci. Film je tak co do komplexnosti spíše pouhým stínem své předlohy.

A přitom to navzdory výše řečenému pěkně ubíhá, je to zábava a celkově to není vyloženě špatný film. Ale je jednoduše obyčejný. Sci-fi jednohubka, na kterou se podíváte a zapomenete. Pro někoho, kdo neviděl anime OK výsledek, pro ty ostatní docela zklamání.

 

Verdikt:

Pokud jste neviděli anime a hledáte jen nějaký docela dobrý sci-fi film, prosím, budete asi spokojeni a můžete si k hodnocení klidně bodík či dva přidat. Ghost in the Shell dobře ubíhá, akce není špatná, vizuálně je to docela přitažlivé a zajímavé. Pokud jste však zarytými fanoušky, dočkáte se jen mdlé citace, která naprosto postrádá kouzlo originálu. Největším kladem tohoto filmu dle mého vlastně je, že potenciálně naláká lidi k tomu, aby se podívali na původní anime film. Mohlo to sice být horší, ale na průměrnou sci-fi detektivku jsme opravdu ty dlouhé roky nečekali.

Hodnocení: 5/10

Líbí se ti tento článek? Dej mu like! 0
Aby mohl vecnykritik.cz fungovat, je nutno zaplatit aspoň hosting. Můžeš si tedy vypnout adblock a podpořit tento projekt?

Žádný komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*