Mass Effect série – ohlédnutí na původní trilogii

Mass Effect byl své doby špička. A zaslouženě. Unikátní vesmírná soap opera, která přinesla hráčům netušené možnosti – prozkoumávat širý vesmír a utvářet si v průběhu celé trilogie svůj vlastní, unikátní příběh. Nyní se k nám chystá i další počin z této série, Mass Effect: Andromeda. Pojďme se ještě před oficiálním vydáním nové hry ohlédnout na kořeny této série.

Mass Effect je pro mě vyloženě srdcová záležitost. Pokud máte rádi Star Trek, Star Wars, či jiné sci-fi, budete ve svém živlu. Mass Effect nabídl ohromné množství obsahu a možnost navštěvovat zcela nové planety, navazovat přátelský s jinými mimozemskými rasami a zároveň bojovat za záchranu lidstva. Nebyla to tedy jen obyčejná střílečka. Byl to především jeden velký epický příběh – ostatně studio Bioware, jež hru vyvíjelo, byl v tomto ohledu záruka kvality. Vzpomeňte si třeba na takový KoTOR (aneb Star Wars Knights of the Old Republic), který rovněž v sobě skloubil adventuru, akční hru i RPG do jednoho funkčního celku. A Mass Effect je vlastně něco podobného. Pojďme se tedy podívat na to, jak to celé začalo.

Mass Effect

Původní díl Mass Effectu vyšel již r. 2007 jako exkluzivita pro Xbox 360. A že to byla pecka hned po vydání. Osobně si pamatuji, jak jsem četl v té době první recenze na tuto hru a byl jsem naprosto ohromen tím, co nabízí. Především měla na tu dobu opravdu krásnou grafiku. A dodnes vypadá vlastně velmi pěkně. V tomto ohledu hra příliš nestárne. Připočtěte si k tomu fakt, že hra obsahovala možnost vytvořit si svůj vlastní charakter. Mohli jste si vybrat pohlaví, barvu pleti, pomocí různých sliderů jste si mohli nastavit různé detaily tváře, či dokonce řadu dovedností, kdy jste si mohli vybrat až z 6 povolání… V této době je to standard a i v té době to nebylo úplně novinka. Například hra Oblivion ze série The Elder Scrolls od Bethesdy (rok vydání 2005 pokud vím) měla již propracovanou tvorbu postav. Rozdíl je ale v tom, že ty postavy vypadali kapku… ehm, vadně. A teď si představte, že Oblivion byl r. 2005 grafická špička. Jde vidět, jaký obrovský posun jen za pouhé 2 roky provedl Mass Effect. Není divu, že byly PC hráči docela z této exkluzivity nakvašení. Ale i oni se o rok později dočkali.

Osobně jsem hrál první Mass Effect na Xboxu 360. A moje první dojmy? No samozřejmě jsem byl ohromen z možností tvorby postavy. V editoru jsem strávil naprosto nesnesitelné množství času, a nakonec jsem zvolil povolení inženýra, což je takový hacker omezený pouze na pistole. To byl tak trošku nešvar prvního dílu – dle povolání jste měli omezený typ zbraní. Pokud jste si podobně jako já vybrali inženýra, nikdy jste v průběhu celé hry nesáhli na lepší zbraň než na nudné pistole. S ostatními zbraněmi jste prostě nemohli trefit ani vrata od stodoly.

Po startu kampaně však počáteční nadšení překvapivě opadlo. Rozhodně mě ohromila již zmíněná grafika. Tváře postav a zvláště těch mimozemských byly skvěle vyvedeny – doteď si pamatuji, jak jsem byl vyjevený, když se na scéně objevil první Turian. Design postav a grafika této hry se mi vlastně líbí dodnes. Jen ten gameplay mi zpočátku nebyl po chuti. První Mass Effect např. nevyužíval u zbraní přebíjení. Všechny zbraně se Vám jednoduše časem přehřívaly, takže jste museli čas od času čekat. Dále zde byl trošku neohrabaný systém krytí. Nebyl „na tlačítko“, ale byl automatický. Prostě jste u zdi stiskli pohyb vpřed a postava se automaticky „přilepila“ ke zdi. To nezní úplně špatně a vlastně se na to dá úplně v pohodě zvyknout. Problémy ale nastávají v případě takových nechtěných krytí, kdy Vás postava ne vždy může poslouchat. Hru dále doprovázely určité RPG prvky, kdy jste mohli vylepšovat celou řadu vlastností postavy. Pamatuji si, že možnosti rozvíjení bylo skutečně hodně a sám jsem zpočátku nevěděl, do čeho bodíky investovat. V tomto ohledu to však byla nejvypracovanější hra série – ostatní hry RPG prvky značně osekaly.

Mass Effect 1

První díl byl otevřenější k prozkoumávání než jeho pokračování. Zde se opravdu budovalo univerzum.

Příběh byl však skvělý již od začátku. V prvním dílu jsme šli po krku zběhlému spektrovi (agent sloužící pod Radou – vládnoucím uskupením mimozemských ras) Sarenovi, přičemž jsme odkrývaly jeho temné plány. Zápletka samozřejmě postupně graduje a otevírá dvířka pokračování. Na první pohled rozhodně zaujalo obrovské množství pamětihodných postav, které byly opravdu promyšlené, se svou vlastní psychologií a historií. A to ani nemluvím o celém světě Mass Effectu. První díl byl do jisté míry „objevitelský“, kdy jste se teprve učili chápat tento nový, komplexní svět s nespočtem mimozemských ras a technologickými vychytávkami. Všechny zajímavosti jsou zde dostupné v kodexu (ten je přítomen u všech dílů), kde jste si mohli řádně pročíst historii světa či další zajímavé informace. Jednička prostě vybudovala svůj svět parádně. Také se jedná o nejotevřenější díl série – mohli jste objevovat velké množství planet ve svém terénním vozítku Mako a plnit nějaké ty kratší vedlejší úkoly. Takových vedlejších misí byla velká spousta. Bohužel ale byly často repetetivní a jednalo se spíše o krátké přestřelky. Byly ale také plně volitelné a hra vás do jejich plnění nenutila. Pro každou misi jste si mohli vybrat z 6 různých společníků, kteří měli své vlastní specifické schopnosti. Každý z nich byl navíc velmi propracovaná osobnost, s kterými jste si mohli vybudovat různý stupeň přátelství či dokonce romantický vztah.

Na DLC byl první díl ještě dost skoupý. Vyšly pouze dvě, přičemž jedno z nich jsem obdržel již k plné hře. Jednalo se o Bring Down the Sky a Pinnacle Station. Pinnacle Station bylo trošku nudné, obyčejná soubojová aréna, kde jste mohli navyšovat své skóre. Bring Down the Sky bylo příběhové DLC obsahující misi na Měsíci, ve kterém vás na konci čekalo i nějaké to těžké rozhodnutí. Toto zase bylo moc fajn. A potěší také fakt, že se ono rozhodnutí zmíní i v dalších dílech…

První díl Mass Effectu tedy udělal spoustu věcí dobře. Jednalo se o zajímavé dobrodružství, jež skloubilo akční hru s RPGčkem a utvořil základ pro další pokračování skrze představení světa, postav, či poskytnutí několika různých voleb, které se nakonec promítly do dalších pokračování. Ostatně pokud se podíváte na dobový (a v této chvíli docela oldschool:) launch trailer, vidíte zde slovíčko „rozhodnutí“ vícekrát.

Mass Effect 2

Pokud byla jednička jen předkrmem, představením nového světa, Mass Effect dvojka byla pecka v plné palbě, která ze svého světa vytěžila maximum. Už jen launch trailer mě v době vydání přiměl k okamžité koupi. Jen málokterá kampaň mě tolik „nahypovala“ – ani trojce se toto nepodařilo. Dvojka je po právu považována za vůbec nejlepší díl – takový středový nejlepší bod série, něco jako bylo Impérium vrací úder (neboli Epizoda V) pro Star Wars. Tady už veškerá legrace skončila. Pokud jste se museli v jedničce vyrovnat s pouze jedním záporákem a jednou smrtí ve své posádce, ve dvojce podnikáte sebevražednou misi „za záchranu světa“ a z hlavních postav (včetně té hlavní, Sheparda) může v průběhu příběhu umřít naprosto kdokoliv. Takže byste se měli činit.

Ale popořadě. Dvojka se příběhem vrací na konec jedničky. A ve velkém stylu. Myslím že nebude moc velkým spoilerem (vždyť se jedná o tutoriál), že nechá Sheparda umřít. A znovu vzkřísit zpět mezi živé, ale tentokrát nikoliv ve službách Rady, ale kontroverzní společnosti Cerberus, které velí tajemný Illusive Man. Na výrazné postavy tedy dvojka rozhodně skoupá není. Zároveň dává hráči hned na začátku jasný důvod, proč musí svou postavu budovat znovu od píky a proč dostává novou loď a posádku. Nebojte se ale. Svou oblíbenou postavu Sheparda lze importovat z jedničky. A rozhodně doporučuji tak učinit – do dvojky se tak přenesou veškerá vaše rozhodnutí z předchozího dílu, na které dvojka plynule navazuje! Toto funguje opravdu parádně a upřímně neznám žádnou herní sérii, která by to zvládla lépe. Jasně, máme tu třeba adventury od Telltale. Ty ale své rozhodnutí přenášejí jen mezi svými krátkými epizodami, a upřímně žádný velký dopad stejně nemají. Všechny díly Mass Effect jsou ale masivní hry s obrovským množstvím rozhodnutí, a takřka všechny (!!!) se dočkají svého rozhřešení v dvojce či trojce. Každý hráč tedy utváří své vlastní, unikátní, trošku jiné dobrodružství. Pecka. Koho jste tedy nechali v jedničce umřít, máte smůlu – ve hře již nikdy nebude hrát daná postava roli a její otěže může (ale i nemusí) převzít někdo jiný. Pokud jste však někoho ušetřili / zachránili, můžete se dočkat mnoha příjemných překvapení, neboť tyto postavy můžou hrát podstatnou roli v dalším příběhu, či se k vám mohou i přidat.

Mass Effect 2

Dvojka už byl vyloženě temnější a zatraceně strhující thriller plný zvratů a geniálních postav. Finále patřilo k nejpamětihodnějším herním momentům vůbec.

Dvojka se však co se týče stylu vydala trošku jiným stylem než jednička. Jednička byla takové „čisté“ sci-fi, otevřené k prozkoumání, s heroickým a kapičku předvídatelným příběhem. Dvojka se však věnuje více osobitějším liniím a přidává do série o dost více temné atmosféry. Je zde mnohem více koridorů a méně otevřených prostranství. Na druhou stranu jsou prostředí více detailní a různorodá, takže nejsou vedlejší úkoly tolik frustrující, jako v jedničce. Často se tak budete pohybovat v různých ghettech, mafiánském podsvětí, barech, apod. Hlavním cílem hry je najmout posádku na jednu velkou sebevražednou misi. Budete tak především hledat spojence a plnit pro ně velmi osobní úkoly. Mohli jste najmout rekordní počet až 12 postav (2 byly ovšem součástí DLC). Dvojka je tak hodně o postavách a členech vaší posádky, které jste komplexně poznali, často jste si je oblíbili či je nenáviděli… a o to víc bolela jejich případná ztráta na konci. Mass Effect 2 se prostě dokázalo hráči zarýt pěkně pod kůži.

Celý zážitek jste si mohli prodloužit o pěkný počet DLC. Bylo jich celkem 15, některé byly jen ve formě brnění či zbraně, jiné byly příběhové. Za zmínku stojí např. DLC zdarma Zaeed – The Price of Revenge, ve kterém jste mohli najmout do posádku drsného Zaeeda. Dalšího parťáka navíc jste mohli získat i skrz DLC Kasumi – Stolen Memory, které bylo ale už bohužel placené. Dalším oblíbeným DLC je Lair of the Shadow Broker, kde jste měli parádní misi a setkali jste se s postavou Liary z jedničky – ale teď vážně, jak tohle mohli tvůrci nezahrnout do základu hry? Rozhodně se jedná o parádní doplněk, ve kterém se navíc promítne i to, zdali jste měli s Liarou nějaký hlubší vztah. A nakonec mým osobním DLC favoritem je kousek zvaný Overlord, který nabízel ohromně mrazivý a takřka hororový příběh s vlastním výborným soundtrackem a pořádně „fucked-up“ koncem, který patří k opravdu ikonickým momentům celé série.

S DLC se ovšem pojil jeden obrovský problém, který je platný obecně u Bioware her. Ne že by jich bylo moc (to taky). Problém je, že jakožto Čech či Češka nemáte možnost daná DLC aktivovat – minimálně na Xboxu 360. Protože prostě proto. I když na ně máte nárok, i když jste si legálně koupili hru. Já kupříkladu s plnou hrou získal i zdarma kódy k DLC se Zaeedem či Normandy Crash Site. Když jsem však chtěl DLC aktivovat platným kódem, hra mi oznámila, že prostě a jasně nepatřím k podporovaným regionům. A to velmi zamrzí. Pokud vím, Bioware toto nevyřešilo doteď. Jedná se v mých očích o jedinou velkou bolístku jinak parádní hry.

Pokud jste dokázali spořádat všechny DLCčka a prokousat se všemožnými úkoly, čekala vás již zmíněná sebevražedná mise. Pro mě osobně byla vrcholem celé série. Celý příběh zde neobyčejně gradoval. Totálně se zužitkovala veškerá práce, kterou hráč dělal mimo příběhové mise – pokud jste nevylepšovali svoji loď nebo jste neplnili úkoly své posádky, budete pěkně na štíru. Závěrečná mise navíc ve svém průběhu pokládá před hráče důležitá rozhodnutí, kdy musíte určit svým spojencům určité úkoly. Záleží jen na vašich rozhodnutí. Rozhodně se zde ale ukáže, nakolik jste postavám věnovali pozornost a nakolik jste je dokázali poznat natolik, abyste odhadli jejich slabé či silné stránky. Prostě paráda a závěrečná sekvence pak napumpovala očekávání na další díl do takřka nesnesitelných rozměrů.

Mass Effect 3

Pokud jste mysleli, že je dvojka Mass Effectu vážná, tohle už je vyloženě jedna velká depka. Trojka navazuje na dvojku a s ničím se nepáře – okamžitě vrhá hráče do akce, přihodí několik emotivních scén a vypráská vaši postavu Sheparda opět (a naposledy) zachránit svět. Úvodní mise je prostě poklad. Velmi efektní, rychlý a emotivní tutoriál, který se nikde zbytečně nezdržuje a nebude vás po opakovaném hraní opakovat.

Cílem hry je hledat spojence ve válce proti Reaperům. A při tom budete muset opět učinit mnohá, velmi těžká rozhodnutí, jenž opět zasáhnou do budoucnosti celých mimozemských ras. Často byly důsledky vašich voleb opravdu zdrcující, a často jste museli něco obětovat. A nejen to. Naplno se zde zužitkovávají i rozhodnutí z předchozích dílů – můžete být tedy velmi překvapeni, jak může rozhodnutí z jedničky (které jste mohli učinit i před několika lety, pokud jste uchovali save) zasáhnout do děje třetího dílu.

Kromě velmi hutné a temné atmosféry byl třetí díl dle mého nejsilnější ve svém bojovém systému, který byl ještě více vyladěn. Nebyli jste omezeni typem zbraně, hra si zachovala osvědčené přebíjení se zásobníky, přecházení z krytu do krytu bylo velmi plynulé a celkově byly souboje velmi zábavné. K těmto potyčkám jste si navíc mohli přizvat opět dva z celkových 7 společníků, přičemž se navrátilo pár známých tváří z jedničky a dvojky.

Mass Effect 3

Trojka neměla snadnou pozici. Jednalo se ale o řádně temné, epické a rozmáchlé završení jednoho parádního vesmírného dobrodružství.

Třetí díl ve své epičnosti a osudovosti takřka překročil druhý díl a mohl být i dílem nejlepší. Bylo tu ale jedno velké, kontroverzní ALE. Konec hry. Zatímco dvojka nabídla nezapomenutelný a skvěle vygradovaný závěr, který dávala smysl, konec trojky přišel extrémně rychle a nečekaně. Nezohlednil jakákoliv rozhodnutí a dal hráči na konci vybrat pouze ze třech možností, jejichž výsledky byly skoro stejné. Zase obrovský rozdíl oproti dvojce, kde mělo na konec hry vliv vaše počínání a rozhodnutí během celé hry, a ačkoliv zde bylo na konci několik důležitých rozhodnutí, rozhodně neměly tak velký vliv na samotný závěr. U trojky se však žádné velké zohlednění vašich činů nekoná. Vyber si jednu ze třech možností a konec. A nejhorší bylo, že to vlastně celé nedávalo fanouškům smysl.

Bioware se naštěstí rozhodli trošičku poupravit konec a vydali DLC zdarma Extended Cut, které přidalo několik vysvětlujících dialogů a ukázalo důsledky vaší volby. Osobně si nedokážu trojku Mass Effectu bez tohoto DLC již představit. Reputace a pachuť z neslaného nemastného konce ale stále zůstával, a série Mass Effect se se svými fanoušky rozloučila tak trošku smutně. Spousta dalších DLC ale dokázalo trošku zlepšit náladu. Bylo jich celkem 9, a pokud bych měl alespoň jediný zmínit, bude to parádní dodatek Citadel. Toto bylo opravdu skutečné rozloučení s celým Mass Effect univerzem. Setkali jste se zde s takřka všemi (dosud žijícími) oblíbenými postavami. Příběh byl akční, parádní a neobyčejně vtipný. V závěru jste dostali za úkol uspořádat vlastní house party se svou posádkou, kde nebylo o vtipné momenty nouze. Skvělý feel-good moment v jinak velmi temné hře.

 

Tak či tak, série to dle mého byla unikátní a představovala pro mě přesně to, v čem tkvěla síla studia Bioware – vyprávět povedené a poutavé příběhy z cizích světů, se skvělými postavami a zajímavými dialogy. Mass Effect představuje neobyčejně bohaté univerzum, do kterého se můžete naplno ponořit a stále objevovat nové a nové zajímavosti. Ostatně ke hře vyšlo i několik poměrně povedených knih, které ještě více prohlubují příběh trilogie. Pokud jste fanoušci série, rozhodně po nich sáhněte.

Již brzy, 23.3.2017 oficiálně vyjde další herní dobrodružství ze světa Mass Effectu s podnázvem Andromeda. První recenze se ovšem objevují už nyní a vypadá to, že se série vydala trošku jiným směrem – k větší akci a otevřenějšímu prostředí, ale zato s menším důrazem na příběh a dialogy. Z prvních videí mi to připomíná trošku horší odvar Mass Effect jedničky. Uvidíme, jak to vlastně všechno dopadne. Ať už ale bude Andromeda úspěch či ne, kořeny této série rozhodně patří k herním klenotům a nejzajímavějším herním zážitkům. Nepropadněte tedy nutně hypu nové série. Pokud jste nehráli předchozí trilogii, máte ještě jeden velký rest.

 

Líbí se ti tento článek? Sdílej ho s přáteli!
Aby mohl vecnykritik.cz fungovat, je nutno zaplatit aspoň hosting. Můžeš si tedy vypnout adblock a podpořit tento projekt?

Žádný komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*