Král Artuš: Legenda o meči (2017) – recenze rozporuplně přijímaného blockbusteru

Do kin se poměrně tiše vetřel nový blockbuster Guye Ritchieho, Král Artuš. Zahraniční recenzenti hlásají znechucené dojmy, čeští diváci naopak nešetří nadšením. Kde je však pravda? Více v recenzi.

Předně chci říct – Artušovské legendy znám jen z doslechu. Nic jsem o nich nečetl, neviděl jsem jiné adaptace, celá mytologie mě sice zajímá, rozhodně jsem ale na ní v případě této adaptace nelpěl. Guy Ritchie již proslul svým specifickým stylem – rychlým střihem, přepálenými zápletkami i kousavým humorem ala Shelock Holmes s Robertem Downeym Jr. Tento styl jsem očekával i u Artuše. Zároveň mi bylo úplně jedno, jestli se režisér (potažmo scénáristé) budou držet předlohy či ne. Bral to tak, že předloha sloužila spíše jen jako inspirace – a tento předpoklad se ukazuje jako správný, neboť Artuš rozhodně nepotěší ty, co očekávají co nejvěrnější převedení této známé legendy. Ritchie na nějakou předlohu jednoduše kašle. Což je k částečně záporem i kladem, záleží na Vás, ke které skupině diváků se hlásíte. Pokud jste očekávali věrnou adaptaci, vyjdete z kinosálu asi znechucení. Pokud je Vám to jedno jako mně, můžete být docela příjemně překvapení. Film má totiž přes své (velké) neduhy i několik parádních nápadů.

Začněme tím, co je pro mnoho čtenářům tím hlavním – příběhem. Ten je… jak to říct. Komplexní, překombinovaný, akční, uspěchaný… a nikdo se moc nepáře s jakýmkoliv vysvětlováním. Kupříkladu minulost Artuše je tu dle zvyku Ritchieho sestříhána jen do krátké montáže. Efektivně, s parádní hudbou, dynamicky. S tím se ale pojí jeden obrovský zápor – s hlavní postavou jsem se jednoduše nestihl sžít. Všechno probíhá neobyčejně rychle, dialogy se sypou jeden za druhým, přestříhává se z postavy na postavu, z prostředí do prostředí, z minulosti do přítomnosti (minulost je vyprávěna v přítomnosti…). Všechno je tak podáno velmi efektivně, dramaticky a moderně, ale také docela nesrozumitelně a uspěchaně. Vám poskytované informace se v takové rychlosti jen těžko vstřebávají a tak jde jakákoliv charakterizace do háje. A to platí ostatně o celém filmu. Nikdo se Vám tu nijak dlouho nepředstavuje. Každá postava má určitou roli, tu plní, a nepřihazuje vlastně nic navíc. To mi přišlo jako škoda, neboť zde načrtnutý svět je skutečně bohatý. Paradox ovšem je, že ačkoliv se zde pravděpodobně do značné míry spoléhá na mladší diváky (kteří pokud možno nelpí na dodržování původní předlohy), není tu pro ně fungování fikčního světa dostatečně vysvětleno. Kdo nezná předlohu, může se trošku ztrácet – adaptace se sice zásadně odlišuje, často ale na předlohu odkazuje a předpokládá její znalost. Určitou výtku mám i ke schopnostem postav. V jednu chvíli jsou extrémně silní, za chvíli jsou zase slabí, pak zase vytáhnou z rukávu nějakou tu cool schopnost… Tvůrci si s tímto hlavu asi moc nelámali.

Styl, jakým je film podán, je jednoduše nezvyklý. Hlavně v oblasti středověké fantasy. Abyste pochopili – postavy jsou moderněji oblečené, v pozadí hraje rocková hudba, postavy pronášejí uštěpačné komentují dění ve fikčním světě, je to freneticky stříháno a využívá se pro tento žánr neobvyklých snímání scény. Jakoby si Ritchie natočil další gangsterku, jen ve středověku. Vlastně bych si ani nedivil, kdyby některé z postav vytáhla bouchačku a začala ostatní okolo kosit. Až tak netradičně to celé působí. Těžko však říct, že je tento přístup vyloženě špatný. Dle mého je toto podání poměrně svěží. Když jsem se přes tento styl přenesl, docela mě to bavilo. Rock’n’roll Artuš s dynamickou hudbou, cool souboji a over-the-top akčními sekvencemi, ve kterých vévodí kupříkladu 50 metroví sloni? Proč ne. Bohužel i přes toto zajímavé pojetí stále zůstává pachuť z výše zmíněného zmršeného vyprávění. Tady se prostě nevyplatí moc přemýšlet. Celkový dojem je mnohem lepší, pokud se usadíte, vypnete mozek a užíváte si akční scény.

Co casting? No, zde výraznější chyba nenastala. Sice tu nejsou nějaké echt velké kapacity kromě Jude Lawa, který si svou záporáckou roli užívá… přesto je to vše OK. Je tu několik tváří z Game of Thrones, což jsou také dobří herci, tak proč ne. Jen zde zůstává stále výtka – i přes dobrý casting jsou postavy trestuhodně nevyužité a nedotažené.

Ale rozhodně musím pochválit hudbu. Tohle byl nářez. Sice mi tam ty modernější tóny zpočátku neseděly, ale panečku, že měly ty akční scény s tak dynamickým hudebním podkladem grády! Opravdu, hudba šponovala požitek ze zobrazených scén hodně vysoko, za toto rozhodně palec nahoru.

A jaké je tedy závěrečné resumé? No. Můžu Vám říct, že mně takový Král Artuš potěšil o něco více, než nedávno recenzovaní Strážci Galaxie. A že se tyto filmy v lecčem podobají. V obou případech se jedná o velkorozpočtový blockbuster plný akce, fajn postav a parádní hudby. Avšak Strážci jeli spíše na jistotu, zatímco Artuš míří tak trochu mimo očekávání trošku jiným směrem, což je mi velmi sympatické. Král Artuš si rozhodně nezaslouží bídné hodnocení 20% od zahraničních recenzentů. Zároveň si ale (podobně jako Strážci), nezaslouží hodnocení 80% a více. Pravda je někde mezi. Osobně jsem se svým hodnocením velmi kolísal. V první půlce jsem tomu chtěl napálit těžký podprůměr. Pak jsem ale přistoupil na režisérovu hru, a začal si film skutečně užívat. Chápu tak rozčarované i nadšené reakce. Osobně se ale přikláním ke střízlivějšímu hodnocení níže. Přeci jen – i přes parádní styl a hudbu jsou zde určité rezervy ve vyprávění a dávkování informací. Celou dobu jsem měl pocit, že se tvůrci mohli na celou legendu o Artušovi jednoduše vybodnout a přijít s vlastní, originální fantasy. Dovysvětlovat legendu se jim stejně nedaří, příběhu ani estetiky se příliš nedrží, a celkově je předloha do značné míry omezovala. Méně přeplácaná a originální středověká gangsterka by mi sedla lépe, než zkratkovité, neúplné a uspěchané převyprávění staré legendy. A ten kouzelný meč si tam klidně mohli dát taky. Přesto bych zhlédnutí tohoto filmu doporučil – na toto si prostě musíte udělat názor sami.

 

Verdikt:

Král Artuš je parádní podívanou. Potěcha pro oko i pro uši. Cool akční scény, zajímavé pojetí zaprášené legendy. S dynamičností filmu se ovšem vážou i velké problémy ve vyprávění – hlubší charakterizace postav odpadá, často to nedává smysl, dávkování informací je zmatečné a celkově to působí tak nějak uspěchaně, nedotaženě. Materiálu je zde jednoduše moc, a ani frenetický střih tento fakt nezachrání. Artušovi by rozhodně prospěla o něco delší stopáž a preciznější vykreslení fikčního světa a postav. Při sledování jsem kolísal mezi znechucením a nadšením. Král Artuš je jednoduše velmi osobitým experimentem, který podává svou látku hodně nezvyklým způsobem. Ne každý tomu přijde na chuť, ale za zkoušku to stojí.

Hodnocení: 6/10

Líbí se ti tento článek? Dej mu like! 0
Aby mohl vecnykritik.cz fungovat, je nutno zaplatit aspoň hosting. Můžeš si tedy vypnout adblock a podpořit tento projekt?

Žádný komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*