Filmová recenze: Assassin’s Creed

Fanoušci se dočkali. Oblíbená herní série od Ubisoftu dostala svůj film, jenž měl dle slov tvůrců zlomit prokletí herních adaptací. Tak jak to vlastně je? Dočkali jsme se revoluce, nebo je film stejně „zabugovaný“ jako novější díly série?

Těžko bych na Vás mohl ihned vychrlit hodnocení. Odpověď na otázku, zdali se jedná o úspěch či totální selhání je totiž v tomto případě nelehká, a o to více Vás možná zklame. Film totiž potenciál má. A obrovský. Bohužel jej dle mého úplně nenaplňuje.

Na začátek bych si ještě rád ujasnil několik věcí – se sérií Assassin’s Creed jsem poměrně dost obeznámen, avšak dohrál jsem jen první dva díly série, přičemž následující díl Assassin’s Creed: Brotherhood jsem doklepal jen do půlky. Nejsem tedy vyzbrojen tak obsáhlými znalostmi jako zarytí fanoušci série, avšak v tomto případě to nejspíše ani není potřeba. Tvůrci si totiž k mé radosti moudře zvolili nekopírovat zápletky hry, ale přišli se svou vlastní. Ta zapadá do univerza a zároveň si jde vlastní cestou. Za to palec nahoru.

Dostáváme tak zcela nového hrdinu, Calluma Lynche, který se, podobně jako hrdina ze hry Desmond, dostává do zajetí společnosti Abstergo, kde je pomocí stroje Animus nucen prožít minulost svého dávného předka. Dozvíte se tak o dávném boji mezi Templáři a Asasíny, kteří se snaží získat dávné artefakty, Kousky Ráje (Pieces of Eden), které mají moc ovlivnit myšlení lidstva. Zápletka je to tedy poměrně pompézní a dává takřka nekonečné možnosti směřování. Tvůrci filmu se ale záhadně rozhodli jít na to trošku jinak.

Michael Fassbender v roli Aguilara

Film střídá mezi dvěma časovými liniemi / příběhy. Jednou je již zmíněná přítomnost, kde figuruje Callum. Druhou nás pak provází postava Aguilara, Callumova předka a asasína. Jako historické časové období tvůrci zvolili Španělsko 15. století za krutovlády Inkvizice. To je poměrně fajn zasazení a  taky dobře vypadá na plátně. Ale tvůrci se bůhvíproč rozhodli, že této zápletce nebudou věnovat příliš velkou pozornost. Dle jejich slov se tak 60% filmu odehrává v přítomnosti, a jen 40% v minulosti. Osobně mi však připadalo, že je tento podíl ještě výraznější. Abych to tedy podal jednoduše – zápletka z minulosti zde působí spíše jako doplněk, příběhové pozadí. Nemá pořádný začátek ani konec, postava Aguilara (natož zbytek postav) není nijak charakterizována a její osud je Vám tedy úplně putna. Film navíc děj z minulosti neustále přerušuje záběry z přítomnosti – nemáte se tedy vůbec šanci do této zápletky ponořit. Film si tak do minulosti odskočí jen tehdy, kdy je potřeba akční scéna. To je totiž to jediné, co se ve zmíněné minulosti děje. Většina příběhu se pak děje pouze v přítomnosti, které je v kontrastu s akční minulostí spíše komorním dramatem. Toto řešení je pro mě překvapivé. Vždyť i ve hrách byly tyto pasáže kritizované natolik, že je Ubisoft v dalších pokračováních takřka vyřadil! Film zde tak padá na hubu za chybu, kterou už předtím učinila hra.

S tímto přešlapem se pak veze celý film. Odstřihuje ty nejatraktivnější prvky a raději se věnuje vývoji Calluma. OK tedy, přistupme na tento nesmyslný krok. Jak funguje děj v přítomnosti? Inu, není to špatné, ale žádná sláva také ne. Lze si sice mnout ruce nad povedeným obsazením (Michael Fassbender, Marion Cotillard, Jeremy Irons – oblíbení a osvědčení herci), avšak není tu pro ně co hrát. Scénář je mnohdy plytký a v horších případech i úsměvný. Opravdu se občas ozval kinosálem posměšný smích. Fassbender se sice snaží, ale Callum je jednoduše nevděčná postava, která svým charizmatem nesahá herním hrdinům jako Eziovi ani po kotníky.

Neříkám, že mě nepotěšilo pár nápadů. Například Animus zde není jenom křesílkem, do kterého si hrdina sedne a vidí minulost, ale masivní mechanické rameno, do kterého je Callum napojen a prožívá dění z minulosti i fyzicky – skáče, metá přemety, bojuje. Taky se mi líbily kostýmy, poměrně dobře věrná atmosféra, náznaky rozsáhlé mytologie, občasný vtip. Ale i tak si nemůžu pomoct, abych nebyl kapičku zklamaný. Čekal jsem ohromný průšvih, nakonec to nebylo tak špatné, ale potenciál byl mnohonásobně větší. Občas se zde mihnou výborné momenty, peníze jdou v tom vidět, ale pak je to jednoduše zadupáno do země a ubere se plyn. Nechápu proč.

V přítomnosti strávíte podstatně více času, než je doopravdy nutné.

Film raději spoléhá na pomalé budování univerza. Jede ve všem takřka na jistotu, nikdy neodbočí od mustru běžného zaměnitelného blockbusteru. Postrádá svůj vlastní styl, cokoliv co by jej činilo výjimečným, dělá zbytečné přešlapy. Viz zmíněné přerušování dějové linky z minulosti, občas nepřehledná akce, či opakování jednoho typu scén, které prostě nepotřebujeme vidět tolikrát. Neustále se kupříkladu opakuje záběr na Calluma v Animu, nebo záběr na orla, jež poletuje nad městem. Jasně jasně, chápu, symbol orla se objevuje ve hrách pravidelně. Ale sakra, proč musíme podobnou (leč hezkou) scénu vidět v dvouhodinovém filmu hned 4x (možná i vícekrát), to je mi záhadou. I ten soundtrack jede tak nějak na půl plynu – rozpoznatelnou znělku zde prostě nenajdete. Přitom herní série oplývá úžasnými skladbami (zkuste si třeba poslechnout skladbu Ezio’s Family z Assassins Creed II…).

Musíte se tak drbat na hlavě a řvát: Tak už rovnou řekni, že je to sra*ka! Neřeknu. Protože dle mého není. Ta snaha tam vidět je, má to pár nápadů, peníze v tom občas jdou vidět, má to fajn obsazení. O to je ale větším zklamáním, když je příběh tak plytký, komorní, nicneříkající, zapomenutelný. Jednoduše „poměrně fajn“, „tak nějak koukatelný“ film na jeden večer z DVD, na který kouknete a druhý den na něj zapomenete. Obrovská škoda a promarněná příležitost. Chtěl bych tedy sequel? Kupodivu ano. Stále si myslím, že jde mnoho přešlapů napravit, a Assassin’s Creed nabízí příběhy, jenž stojí za to vyprávět. Bohužel první dojem je důležitý, a ten se zde moc nevydařil. Snad bude případné pokračování znamenat skok v kvalitě nahoru podobně, jako učil u herní série druhý díl. Nyní však místo kina doporučuji za ty peníze koupit hru – např. Assassin’s Creed II si dneska koupíte na Steamu ve slevě či krabicově za nějakých 150 kaček.

 

Verdikt:

Revoluce se nekoná. Assassin’s Creed je sice docela fajn podívaná, ale nezanechá ve Vás větší dojem či nadšení. Prachobyčejný film, který se bojí šlápnout vedle a padá na hubu kvůli chybám, které už předtím učinily hry.

Hodnocení: 6/10

Líbí se ti tento článek? Sdílej ho s přáteli!
Aby mohl vecnykritik.cz fungovat, je nutno zaplatit aspoň hosting. Můžeš si tedy vypnout adblock a podpořit tento projekt?

1 komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*